Jak bez nervů vyšít
kšiltovku, svetr nebo třeba křeslo?
Dvě metody jak vyšívat pro příjemnější proces a lepší výsledek
Víte, že existují dvě různé metody vyšívání, a každá se hodí na něco jiného? Že jiná metoda se hodí třeba na pevnou kšiltovku a jiná na elastický svetr šitý bez bubínku v ruce?
A když budete vědět, kterou kdy použít, vaše práce bude nejen příjemnější, ale bude i lépe vypadat. 👌
Jmenují se metoda vpichování a metoda šití. Cože to je a jaký je v tom rozdíl? A hlavně – k čemu vám to bude?🤔
Tak se na to mrkneme:)
Metoda vpichování (The "stabbing" method
Metoda vpichování je tradiční metoda, kdy jehla vždy propíchne látku vždy jen v jednom směru: buď nahoru, nebo dolu.
Vždy pak protáhneme celou nit a až potom vpíchneme jehlu do látky zase na druhou stranu.
(Podle typu stehu někdy necháme malou volnou kličku, třeba pro řetízkový steh, ale jinak jehla jde znova na druhu stranu až po protažení většiny nitě. Chápeme se…? 🙂
Jehla by měla směřovat kolmo k látce, takže s látkou svírá (přibližně) pravý úhel ( a to má oproti druhé metodě šití své výhody!)
Téhle metodě se říká někdy taky metoda „vyšívání“. Ale protože vyšívat se dá oběma způsoby, byl by to už zmatek nad zmatek. Takže tady jí budeme říkat metoda vpichování (v angličtině je to The „stabbing method“).
Většina video návodů a ukázek vyšívání na internetu používá právě tuhle metodu.
A jaké jsou výhody metody vpichování?
1. Protože jde jehla s nití skrz látku kolmo, je tato metoda opravdu o dost přesnější.
Jednodušeji totiž trefíte to správní místo a jehla vchází i vychází do látky na stejném místě. To poznáte hlavně u hrubších látek nebo prošívání více vrstev, pokud chcete mít vzor na obou stranách (skoro) stejně pěkný
2. A taky máte tím pádem s touto metodou lepší kontrolu nad zadní stanou výšivky. Nejen kvůli pomalejšímu tempu, ale taky proto, že vždy kolmo vypíchnete ven a nenaberete přitom žádné další nitě a uzlíky.
Vypíchnete pak přesně ve stejném bodě, kde jste na druhé straně vpíchli, i když máte více vrstev látky. Pokud tedy chcete mí co nejpěknější i zadní stranu – zvolte raději vpichování.
U metody šití může sklon jehly změnit místo, kde jehla zase vyjede ven, a vzor se vám někdy trochu víc rozjede. Ale třeba u květin nebo abstrakce to není zas až takový problém. 😉
3. Kvůli tomu, že nit prochází kolmo je taky na niti menší tření, šetří se tak vyšívací příze. Ta se pak tolik se „nechlupatí“ s počtem protažení skrz látku, jako je tomu u metody šití. Proto vypadá i na konci šití (s posledním zbytkem bavlnky) hladce a leskle a méně se cuchá.
4. Kolmý úhel pomůže i tomu, že hrot jehly se využije naplno a propíchne lehce i tužší materiály. Někdy si sice musíte vypomoci náprstkem (v případě kůže i šídlem), ale oproti metodě šití propíchnete ledacos lehčeji. Třeba tenisky nebo kšiltovku
5. Je tady ještě jedna výhoda – lepší kontrola utahování příze. Je to samozřejmě (jako u pletení nebo macramé) hodně o cviku, ale protože utahujete jen jednu fází stehu (oproti dvěma u šití), můžete přesněji rozhodnout o napětí nitě.
A to je občas pro vzhled stehu velká výhoda.
A jaké jsou její nevýhody?
1. Za prvé, metoda vpichování je oproti šití pomalejší.
Je to hlavně proto, že uděláte jen jedno protažení látkou najednou, zatímco u metody šití uděláte dvě (u předního stehu i více).
Proto je (hrubým odhadem) metoda šití dvakrát rychlejší než vpichování.
Pokud ale nikam nespěcháte, jde vám o přesnost a užíváte si slow life 🦥 a mindfulness🧘🏼♀️, pak to nejspíš vůbec není nevýhoda!
2. Mezi další nevýhody vpichování patří, že je potřeba, abyste měli aspoň částečně přístup k zadní straně.
Hůře se vám proto budou vpichováním vyšívat kapsy (pokud je chcete dál používat jako kapsy a neprošít si je), nebo třeba úzké rukávy ( i když i to jde).
A některé věci s ní nevyšijete vůbec – třeba polstrování na křesle (chtěli pustit do kreativních oprav nábytku) nebo obličejík už hotovému vycpanému medvídkovi. Tady musíte použít šití ať chcete nebo ne.
S její pomocí tím pádem taky nevyšijete výšivku jen na jednu z více vrstev látky tak, aby nebyla vidět skrz (třeba vyšívaný límeček na košili, když budete chtít zadní stranu čistou).
A taky se s ní špatně vyšívá uprostřed velkých kusů látek, i když se to dá:)
Na co se nejlépe hodí metoda vpichování?
Metoda vpichování je ale skvělá pro tyto případy:
- Všude tam, kde je zásadní přesnost výšivky. To jsou všechny vzory, kde každý milimetr mění to, jak dobře výšivka vypadá. Jsou to třeba portréty lidí, realistická zvířata nebo písmo. Naopak květinové motivy a abstrakce snesou lehkou ruku a v přesnosti leccos odpustí.
- Vyšívání látky napnuté ve vyšívacím bubínku nebo rámu. Napnutí pomáhá tomu, aby se látka nekrabatila a držela si tvar, a v takovém případě se nedá použít metoda šití. Vpichování je tady jednoznačná volba, protože k šití potřebujete, aby se látka dala (aspoň lehce) ohnout.
- Tuhé látky, které se nedají ohnout kolem jehly (vyztužená část kšiltovky, tenisky,…), ale třeba i různé materiály, které by se ohnutím zničily – třeba papírové přání.
- Pevné látky, které se hůře propichují (látka na batohu, třeba koženka nebo kůže, celtovina,…)
- Některé stehy jsou vyloženě vhodné pro metodu vpichování ( a „šít“ sice jdou obtížněji, s trochu cviku), třeba francouzský uzlík.
Metoda šití (The "sewing" method)
Metoda šití vychází z klasického ručního šití, kdy jehla projde jedním tahem nahoru i dolů.
Jehla tak nikdy nekončí celá pod látkou (samo sebou že mimo začátku a zakončení práce s jednou várkou nitě).
Většina kreslených návodů v knihách a nákresech znázorňuje právě metodu šití. Dává to smysl proto, že na malý prostor dostanete hned dva kroky postupu, místo byste rozkreslovali každý zvlášť. Přestože je metoda šití nejen co do kreslení návodů, ale i co do samotného vyšívání výrazně rychlejší, nehodí se na všechno.
Používáním téhle metody je známá Natalie Chanin, která v rámci své značky Alabama Chanin navrhuje a vytváří úpletové prošívané vrstvené oblečení, které je šité, vyšívané a zdobené celé a výhradně ručně právě metodou šití.
A jak už to tak bývá, perfektně se hodí na všechno, na co se nehodí vpichování a naopak 🙂
Takže jaké jsou výhody metody šití?
1. Především – je rychlá.
A to odhadem asi tak dvakrát rychlejší než metoda vpichování, protože místo jednoho kroku zvládnete najednou dva – jedním tahem jedete pod látku a zpátky nahoru.
Krásně se proto hodí pro opakující se rytmické stehy, kdy stále opakujete jeden nebo dva pohyby a práce vám kde krásně od ruky.
Například je parádní pro stonkový steh, zadní steh, řetízkový steh, a král rychlého šití – přední steh (kterému se v angličtině říká taky „running stitch“ – běžící steh).
2. Výhodou metody šití je taky to, že s ní můžete vyšívat i v takových místech, kde nemáte dobrý přístup k zadní straně, tedy tam, kde byste mohli vypíchnout jehlu, vytáhnout nit a zase pohodlně vpíchnout zpátky.
V metodě šití totiž nepotřebujete k zadní straně skoro žádný přístup. To se hodí třeba u malých kapes, , nebo pokud chcete vyšívat na úzké rukávy a nohavice, a nebo třeba doprostřed velkého kusu látky.
Většinou vám stačí přístup k zadní straně jen na začátku a konci nitě, ale i začínání a ukončování se dá obejít a vše udělat neviditelně z přední strany, když to potřebujete.
3. Tato metoda je skvělá taky tam, kde nezáleží na přesném umístění stehů, ale je potřeba udělat mnoho stehů pro celkový obraz, protože vám hodně šetří čas, pokud to potřebujete – třeba malování jehlou u přírodních (botanických) motivů bez bubínku.
4. Já osobně mám na něm ráda ještě jednu věc.
Jeho meditativnost a rytmičnost.
Cože to?
Když se dostanete do části procesu, kdy jen opakujete stejný pohyb (nebo sekvenci dvou-tří pohybů, má to vliv na vaši psychiku a na prožívání jakéhosi podivného klidu.
Něco jako když sekáte kosou trávu, pletete, nebo když bubnujete.
Ne že by to tak u metody vpichování nebylo (taky je), ale šití, zvláště pokud šijete jednu dlouhou linku nebo vyplňujete nějaký prostor a nemusíte u toho řešit změny barev a vymýšlení vzoru za chodu (což zase podporuje tvořivé flow) je taková tvořivá obdoba „vyprázdnění mysli a soustředění se na dech“.
Je to tvořivý myšlenkově-pohybový ultimátní relax:)💆♀️
A co nevýhody metody šití?
1. Hlavní nevýhodou „šití“ je menší přesnost.
Je to dáno jednak úhlem, který je z povahy stehu vždycky šikmý (na látce „ležící“) a taky tím, že se jedním stehem snažíte strefit hned dvě místa. Není tedy úplně nejlepší na realistické portréty nebo na drobné jemné písmo.
3. Metoda šití se nehodí na vyšívání látek pevně vypnutých v bubínku nebo vyšívacím rámu. Na metodu šití je potřeba jistá vůle, kdy vám látka povolí ji jemně ohnout kolem jehly.
Pokud ale máte v rámu jen volně natažený úplet, který má vůli, šití vám i tak projde.
4. Více se opotřebovává nit. Kvůli úhlu a tření ztrácí rychleji hladkost a lesk a je potřeba třída kratší nitě a hlídat si jejich cuchání.
5. Za nevýhodu se dá asi považovat i to, že u metody šití musíte mít předem představu o tom, kudy vyjít, tedy kde začne další steh.
To není problém u pravidelných stehů, které se rytmicky opakují, protože neustále opakujete stejné sekvence.
Může to být ale těžší u roztříštěných nepravidelných stehů a vzorů rozmístěných dál od sebe . Takže občas budete možná muset párat…
6. Nevýhodou je i menší kontrola nad zadní stranou. Protože na zadní stranu se prakticky nakoukáte (i když můžete), může se vám stát, že zapomenete dotáhnout smyčku, přiberete nějaké ty zamotané nitě nebo spojíte dva vzorky dál od sebe delší nití a zadní strana nebude vypadat tak úhledně.
Ale to pak je na vás, jak moc si u téhle metody na zadní stranu dáte pozor, a jestli vám na tom záleží, nebo ne:)
U oblečení je (podle mé zkušenosti) obecně lepší, když je zadní strana, která se dotýká těla, hladká a upravená, bez volných kliček a smyček.
Na druhou stranu když budete používat šití u oblečení (které u měkkého oblečení používám často i já), dejte si prostě jen větší pozor na to, jak vypadá zadní strana, občas ji zkontrolujte. Ať se vám to dobře nosí:)
Zadní strana výšivky na bavlněný úpletový svetr.
Na co se tedy metoda šití nejlépe hodí?
- Rychlé rytmické opakující se stehy – lineární nebo vyplňovací (přední, zadní, stonkový, řetízek , fly stitch, van dyke…)
- Vzory, kde nezáleží tolik na přesnosti umístění stehů a na přesné délce stehu
- Šití „v ruce“, bez bubínku nebo rámečku.
- Materiály, které můžete lehce propíchnout (řidší a tenčí látky)
- Projekty, kdy nezáleží tolik na úhlednosti zadní strany výšivky
- „Sashiko“ – japonskou metodu opravování oblečení, která využívá rytmický a pravidelný přední steh uspořádaný do geometrických vzorů
Říkám si, že v tom teď možná máte docela zmatek …😵💫
Ale i když jsem to tu rozebrala docela podrobně, není to žádná věda!
A hlavně – skoro žádný projekt nesplňuje buď všechny podmínky pro jednu, nebo všechny podmínky pro druhou metodu.
Většinou je to spíš tak, že věc, na které zrovna pracuju, by volala s ohledem na materiál po jedné metodě, a s ohledem na můj čas nebo na přesnost po té druhé…🤪
Třeba tahle sukně s kapradinou – steh jak dělaný pro šití, ale materiál tuhý až hrůza🙄 Zkusila jsem obojí. A protože šly lístky na dvě strany a přecházela jsem na další a další větvičky až se pravidelnost a rychlost vytrácela, skončila jsem u vpichování jako favorita (pro tenhle projekt🤗)
Jak si s tím tedy poradit?
Prostě to vyzkoušejte. Zkuste si říct, jaké máte v projektu priority a vyzkoušejte si, co funguje lépe.
Třeba: „Vyšívám portrét – chci to mít přesné a to stojí za trochu toho času a nepohodlí“.
Nebo: „ Vyšívám květinový vzor na džínovou kapsu. Sice se mi bude možná propichovat látka, ale k zadní straně se špatně dostanu, a tak zkusím metodu šití a oželím nějakou tu drobnou nepřesnost…(A tu můžu vždycky i vypárat, když to bude moc mimo🤷♀️)
Žádná metoda není vždy jednoznačně ta správná nebo špatná, záleží i na tom, jak jste zvyklí vyšívat, jaké máte pomůcky a materiál (síla příze, tloušťka a ostrost jehly, náprstek), jestli máte vzor předkreslený, jestli máte látku shora (nebo i zespoda) vyztuženou,….a tak dále.
Takže – experimentujte!
A hlavně – kdo říká, že v průběhu jednoho projektu nemůžete obě metody střídat, podle toho co přesně zrovna potřebujete? Já to dělám pořád🙋♀️
Tak !
Věřím, že jste se dozvěděli něco, co vám pomůže ve vaší vyšívací cestě dostat se zase o kousek dál. A třeba vám i zjednoduší a zpříjemní vaše tvořivé opravy a zdobení oblečení a dalších kousků.
Máte i vy nějaké své zkušenosti s tím, která metoda se na něco zvlášť hodí ( nebo naopak extra nehodí)?
Nebo máte některou z technik oblíbenou? Kterou? A proč?🤔
Sem s tím do komentářů – ať se učíme od sebe navzájem!
A pokud budete chtít svá dílka sdílet, ráda se na ně taky mrknu!😉
Na Instagramu mě můžete označit jako @needleandhope, a nebo značte fotku hashtagem myneedleandhopeproject , ať se nám tam nasbírají naše společná vyšívaná galerie…
Tvořte si krásné dny,
Lenes
PS: Pokud se chcete pustit do vyšívání a začínáte, mrkněte na článek o 10 tipech pro vyšívání na oblečení a jakým chybám se raději vyhnout 🙂
Ukazuji světu, jak spojit kreativitu, módu, jedinečnost a udržitelnost.
Zachraňuju oblečení, které si zaslouží druhý život a učím lidi tvořit nové poklady ze starého oblečení tak, aby našli někdy i skrytou tvořivost a duševní odpočinek.
A abychom společně ulehčili naší planetě.
Tvořím originální, jedinečnou ženskou (a dětskou) módu pomocí výšivky, prostřihávání a občas i malování.
Kousky, které tím vznikají, jsou tak jedinečné a udržitelné.