Vyšívat na oblečení je úžasná věc – nejen že si u toho vždycky odpočinu, vytvořím něco krásného a osobitého, ale vlastně i užitečného, protože z kousku oblečení, který byl nezajímavý, okoukaný, nebo měl dokonce díru nebo nevypratelnou skvrnu se najednou stane takový malý někdy i docela velký) poklad v mém šatníku.
Miluju to.
Ale vyšívat na oblečení není jen tak. Tedy, ne že by to byla věda, ale přece jen to chce znát pár tipů, jak to udělat, aby výsledek vypadal tak, jak chcete. Po cestě totiž můžete potkat pár komplikací, které vám můžou způsobit menší nervový záchvat…
…když se vám výšivka zvlní, po vyprání se vytahají nitě, při oblékání si pár nití vytáhnete, roztrhnete nebo vypářete, po vyprání se vám oblečení srazí nebo se rozpije barva z bavlnky nebo látky….
…nebo vás design je, jak to říci…neúmyslně lehce kompromitující? O tom potom:)
Jednoduše je toho hodně co se může připlést do cesty.
Ale to v žádném případě nepíšu proto, abych vás odradila.
ANI NÁHODOU!
Právě naopak.
Píšu to proto, že už je tu někdo, kdo toho vyvedl až až, z chyb se poučil a teď poradí vám, jak se jim vyhnout. Některé chyby jsme spáchala já, o některých jsem, bohu díky (nervy moje!) jen slyšela nebo četla.
1. Jaká látka...
Vyšívat jde na všechno možné.
(Třeba i na kapotu auta, jo. Fakt i to už někdo dělá.)
Ale ne všechno se pak dá ještě nosit. A prát.
A třeba ještě nosit po tom co to vypereš…
Takže pozor, některé materiály jsou na vyšívání lepší, nebo řekněme….je to s nimi prostě jednodušší.
Pro první pokusy doporučuju vybrat si něco neelastického a pevnějšího.
Já osobně miluju vyšívat na svetry a elastická trička a šaty, protože to je to, co nejvíce nosím. Jsou to „mrchy strečový“, které je potřeba vyztužit buď shora (dočasně), nebo zespoda (trvale) nebo obojí.
(O tom vám brzo napíšu. Jo?)
Skvělé jsou pro začátek:
- košilové látky (bavlněné či směsové, ať už dámské, nebo i pánské košile),
- pevnější (nepružná) tričkovina
- džínovina (od tenčích košil až po jeansy nebo „džísky“, dokonce mírný streč je u těchto pevných látek celkem v pohodě),
- lněné látky (lněné šaty s vyšitými květy, hmmm:)
- a jakákoliv tkaná bavlna nebo i směsová dekorační látka (představte si látku stejnou jako na utěrky, ubrusy, potahy na polštářky – jsou z nich moc pěkné sukně:)
Co bych pro úplný začátek ještě na chvíli odložila:
- strečové látky (hodně elastická trička a šaty),
- látky s hodně volnou strukturou (svetry s velkými oky)
- hodně jemné tkaniny (hedvábné halenky, šifonové šaty, „průsvitné“ látky).
- hodně pevné látky, ke kterým je potřeba trochu fortel (kšiltovky, boty, batohy)
- látky, které se nezacelí, takže když uděláte díru, už je tam napořád – kůže, koženka, softshell…
Klidně na všechny tyhle materiály může dojít řada, když budete chtít, ale pokud se chcete vyhnout frustraci, úplně bych s nimi nezačínala, fakt. Fakt:)
Jak chytnete grif a chuť, určitě jděte do toho i s těmito specialitkami. Na vyšívání se taky hodí a vypadá to dobře!
2. Nejprve opravy, pak až ozdoby
Pokud máte na látce nějakou díru nebo jiný průšvih, je potřeba to vyřešit úplně nejdříve ze všeho.
To znamená – Díru: zašít. Skvrnu: vyprat. Žmolky: odstranit (třeba odžmolkovačem nebo holítkem).
Proč?
Protože později to (zaprvé) jde mnohem (mnohem!) hůře, a za druhé vám to může napáchat neplechu. Tak třeba díra vám nedovolí naplno a krásně rozvinout „dyzajn“ výšivky, když se vám pořád rozevírá, a taky se může stát, že se vám nepodaří ji výšivkou dostatečně zpevnit. Anebo budete muset výšivku udělat natolik „tlustou“, že to nebude pěkné. (Vlastní zkušenost:/ To fakt nechcete…)
Takže nejprve zašít, pak až vyšít.
Taky odstraňovat žmolky kolem pracné výšivky a bát se abyste si nezařízli do stehů je noc moc – příště raději předem.
A skvrny.
Ach ty skvrny. Proč se s tím štvát, když se to zakryje?
No…. Může vám to vyjít. Ale věřte, že pokud byste zaprali třeba nějakou červenu skvrnu do bílé výšivky, tak z toho nadšení nebudete. Já bych teda nebyla. A to mám bledě růžovou fakt ráda.
Nejprve zkuste odstranit a vyprat co jde, a až to co fakt nejde překrýt výšivkou. I když chápu, taky bych raději dvě hodiny vyšívání než deset minut ručního praní Nakonec i kdyby se to podařilo úplně všechno vyprat, vyšívat můžete i tak, že jo!
3. Předeprat!
S oblečením je taková potíž.
Musí se prát. (Teda pokud to nemáte jako Dáda Patrasová v seriálu Návštěvníci. Doufám že ne. Že ne?).
No a protože ho budete pravděpodobně prát, tak se vám možná trochu srazí. Al na něm j výšivka, který se nesrazí. Nebo srazí jinak.
O-ou.
Takže pokud je to něco, co plánujete prát, vyperte to předem tak, jak to plánujete prát i dál. Myslím tím, na tolik stupňů.
Za prvé si ušetříte práci, pokud by se vám to po vyprání srazilo na „nenositelno“ (třeba bacha na vlněné svetry, jo?)
.A taky si ušetříte nervy, které mají nepříjemnou schopnost se naprosto rozdrásat při pohledu na výšivku nenávratně zkrabacenou vlivem nerovnoměrného sražení látky kolem výšivky.
Věřte mi, že tomu se chcete rozhodně, ROZHODNĚ vyhnout.
4. Bavlnka
Některé bavlnky jsou zrádnější než jiné.
Pozor na straší bavlnky („z půdy po babičce“). I když já jsem stoprocentně pro využití toho, co už na světě je, a všechno vintage má pro mě kouzlo starých časů, tyhle bavlnky někdy pouští barvu.
Ne že byste je museli hned poslat k šípku, ale doporučuji je buď předem vyzkoušet. Vyšijte s nimi něco malého na kousek zbytkové bílé látky a vyperte na vyšší teplotu a uvidíte).
A nebo s nimi vyšívejte na tmavší látky. Třeba tmavší džíny to nejspíš snesou:)
5. Síla bavlnky
Bavlnek a vyšívacích přízí je moc.
A koneckonců vyšívat můžete i čímkoliv jiným, co navlíknete do jehly. Vlnou, tenkou kůží, mulinkou, perlovkou, nití, …
Ale je dobré vzít v úvahu dvě věci – jaká je látka na kterou vyšíváte a jak „hustá“ je výšivka. Vysvětlím.
Džínovina snese všechno možné, ale kdybyste se rozhodli třeba tenké tričko vyšívat vlnou, vyrobíte si místo výšivky kopečky, bambule a kdovíco (ale nic proti, pokud je to výš záměr!). Proto je fajn přizpůsobit sílu vyšívací bavlnky látce.
K jemné látce tenčí, k silnější je možné obojí – záleží ale vždycky na tom, jaký chcete výsledek.
Druhou věcí je pak „hustota“ výšivky – pokud máte v plánu jen lineární výšivku, i silnější bavlnka bude v pohodě, ale pokud chcete pokrýt větší plochu (steh vedle stehu na ploše např. při malování jehlou), je dobré si zvolit tenčí přízi, nebo vlákna rozdělit.
(Věděli jste, že klasická „mulinka“ má šest vláken, a že můžete vyšívat třeba jen jedním nebo třemi, nebo kolika chcete, podle toho jaký chcete efekt?)
Taky myslete na to, že hustá výšivka na povrchu znamená také hustá síť nití dole, ale obě vrstvy dohromady už pak dají pořádnou „placku“. Takže tenčí nit vám v takovém případě pomůže zmenšit sílu téhle placky na minimum.
6. Délka stehu
S oblečením se to má tak, že je potřeba si ho obléct.
A při oblékání (zvláště potmě po ránu) se vám konce prstů, háčky náušnic a různé jiné titěrnosti můžou zaháknout na delší stehy a buď je povytáhnout, nebo dokonce přetrhnout.
Dá se to řešit, ale je to otrava. Hlavně po ránu. Těsně před odchodem. Když jste zaspali. A všechno ostatní je v koši se špinavým prádlem.
O to nejde:) Prostě a jednoduše – menší stehy pomáhají udržet výšivku odolnější proti vytržení stehů (a taky vypadají pěkně a upraveně).
Expresivní dlouhé stehy jsou boží na obrazech, ale na cokoliv co se pere (utěrky, ubrusy), nedej bože obléká (!!!) to není ono.
Doporučuji tak délku stehu 2 – 8 mm, podle typu látky a vyšívací příze. Delší jsou v pohodě, pokud se pak ještě šije přes ně (např. při malování jehlou aj.), kratší můžou u jemných nebo úpletových tkanin trhat látku.
A jak jinak, všechno je to i o zkušenostech. Tak zkoušejte:)
7. Vyber si správné pomocníky
Nutně, myslím tím OPRAVDU nutně potřebujete jen tři věci – co na co budete vyšívat (látku), co čím budete vyšívat (přízi, bavlnku, vlnu, nebo třeba žížalu jako Pejsek k kočičkou) a jehlu (uznávám že kočička se údajně obešla bez ní, ale vysvětluju si to tak, že pak Čapek neměl o šití vyšívání ani potuchy).
Je ale pár věcí, které vám vyšívání v mnohém usnadní, a hlavně výsledek pak bude mnohem pěknější (rovný, pravidelný, bude se to dát vzít i někam mezi lidi, vychlubit na Instagram… a tak, však víte).
Moje největší nezbytnosti jsou – vyšívací bubínek (v brzké době snad i se stojanem), nějaké „chytré“ pisátko na látku, výztuha a správná jehla.
Zatím jen stručně, ale určitě se o nich brzy rozepíšu v některém dalším článku.
VYŠÍVACÍ BUBÍNEK
Je to taková dvojitá obruč, do které se látka napne, aby bylo vyšívání nejen jednodušší a příjemnější, ale taky výsledek vypadá (aspoň u mě, podle mého) mnohem lépe.
Látka drží rovnoměrně napnutá, snížíte riziko, že si prošijete více vrstev najednou (třeba takový sešitý rukáv nebo přední a zadní strana prošitá naskrz nepotěší….). A taky se s výšivkou mnohem lépe manipuluje. Je to trochu jako když kreslíte na koleně (vyšíváte bez bubínku), nebo na stole/podložce (s bubínkem).
Jsou ale lidi, kteří nedají dopustit na vyšívání jen tak v ruce, protože nenapnutá látka dovoluje udělat jedním vpichem více stehů najednou. Vyšívání je pak rychlejší, jde „více od ruky“, ale riziko zkrabacení látky je pak vyšší.
Hlavně u náročnějších látek (pružné, jemné, ….) určitě doporučuju bubínek. Naopak třeba džínovina je naprosto v pohodě v ruce. Vyzkoušejte si klidně obojí a uvidíte:)
PISÁTKO
Pokud nechcete zkoušet úplný freestyle, tedy šití rovnou na látku bez jakéhokoliv naznačení toho, jak bude výšivka vypadat (mimochodem pro meditativní flow style zážitek rozhodně doporučuji někdy vyzkoušet!), je dobré si předem vzor předkreslit. Zvláště pro začátek to určitě dost pomůže:)
Můžete kreslit hned na látku jen tak od ruky, nebo si různými metodami přenést vzor, který jste si předem navrhli na papír nebo vytiskli třeba i od jiného tvůrce (ať už koupený nebo zdarma).
Pro takové předkreslení existuje spousta pomůcek, přes obyčejnou tužku, krejčovskou křídu, mizící fixy, teplem odstranitelné fixy a gelovky, vodou odstranitelné fixy, ostrý hrot mýdla, a i jiné. Pokrok letí kupředu mílovými kroky i v tomhle směru, tom aby se čert vyznal. Je to určitě téma na samostatný článek, ale ve zkratce: je potřeba si rozmyslet několik základních věcí:
- Budu věc prát? Asi jo – V tom případě je v pohodě použít něco, co mizí vodou. (Pokud ne, například vyšívám na obrázek nebo knihu – je dobré zvolit něco, co naopak vodu nepotřebuje vůbec – fixy mizící teplem, křída, která se vypráší štětečkem, atd…
- Jakou barvu má látka – tj. jaké psadlo na ní bude dostatečně vidět? Fialová mizící fixka není vidět na černé látce, naopak bílá křída určitě.
- Jak dlouho budu (asi) vyšívat? Protože některé samomizící fixy sublimují na vzduch po 24 nebo 48 hodinách, je dobré s tím počítat a nakreslit si vzor, který budete vyšívat po kouskách třeba dva týdny něčím trvalejším.
O tomhle by se dala napsat spousta dalšího, ale prozatím jen moje vlastní, subjektivní a pouze mými zkušenostmi podložené doporučení:
Fixy mizící vodou jsou super, vlastně moje nejoblíbenější, jen bacha, až nevezmete do ruky výšivku po tom, co jste si umyli ruce a pořádně je nevysušili. Ty fixy nejsou „pratelné vodou“ ale „mizící při nejmenším kontaktu s vlhkostí“. Jsme přesvědčená, že ve vlhčím prostředí prostě zmizí bez skutečného „řádného“ navlhčení.
Gelovky mizící teplem jsou bezva, pokud nežijete někde v mrazu, nebo pokud nevyšíváte na zimní kabát nebo jiné oblečení určené k nošení v chladu. To je v pohodě, pokud přesně dodržíte původní návrh (tedy spíš jej výšivkou lehce „přetáhnete“. Ony totiž tyhle inkousty (gely) mizí teplem, ale v zimě se znova objeví.
Zkuste si dát do mrazáku diář popsaný perem perem Frixion pen. Teda vlastně to raději nezkoušejte. Pokud jste tam hodně mazali a přepisovali, budete ho mít plný nečitelné změti písmen.
Další věc je, že na úplně bílé látce můžou po takovém peru zůstat nenápadné žlutavé stopy po „gelu“, když přesně nedodržíte původní návrh. Na velmi jemných a světlých látkách bych se mu raději vyhnula.
No a občas postačí klidně jen tužka nebo propiska…. i tak to jde:)
(džíny snesou všechno:)
VÝZTUHA
Strečové látky nebo velmi jemné látky je dobré buď alespoň pro samotné šití, nebo i trvale vyztužit. Výztuha pomůže strečovým látkám udržet je po celou dobu práce rovnoměrně napnuté, aby se nepokřivila látka ani výšivka. Jemným látkám dodá pevnost aby „ustály“ výšivku a nepotrhaly se. Výztuh je mnoho druhů s mnoha různými funkcemi – některé jsou nalepovací, některé rozpustné, některé vytrhávací, na některé se dá přenést vzor… a článek o nich brzy bude:)
JEHLA
Ostrá jehla s s dostatečně velkým očkem, aby bylo možné navléci vaši vyšívací přízi vám jistojistě ušetří spoustu nervů:)
Jo, a NŮŽKY! Bez nůžek to (skoro) nejde!
8. Velikost projektu
Já sama jsem maximalista. Dost často si naplánuju mnohem megalomanštější projekt, než je zdrávo. Ale pak to někdy končí tím, že nejsem schopná ho dokončit.
Zezačátku je podle mě fajn si naplánovat něco, co je realistické dokončit brzo, a mít tak radost z prvních úspěchů a tím si zvyšovat své „vyšívací sebevědomí“:)
Když si hned napoprvé naplánujete, že si na maxi šaty navyšíváte patnáct tisíc malinkatých včeliček, je skoro jisté , že nejpozději u třísté padesáté šesté už ty šaty hodíte do krbu, jen abyste od toho měli pokoj. (Devět z deseti začátečníků je hodí do krbu už u šestnácté včelky:)
Přeháním, ale chápete…? Zezačátku si zvolte něco jednoduchého, a i kdyby to byla vaše poslední výšivka, budete mít radost z hotového krásného projektu, ne frustraci z toho, že máte dalšího kostlivce ve skříni…
9. Výběr barev
Barvy jsou všechno. Vzor je důležitý, ale barvy tvoří ten pocit, který z oblečení máte jak zdálky, tak zblízka. A pokud máte některý kousek oblečení, který je třeba pohodlný a sedí vám střihem, ale barva není úplně ono, výšivkou to můžete všechno změnit.
Pokud se vám podaří najít barvu, který doplňuje látku, a zároveň opravdu sedí k vašemu obličeji, pak výšivka u krku může vaše oblečení i vaši tvář v něm opravdu rozsvítit.
Jen pozor, platí to i naopak. Pokud máte nějakou barvu opravdu rádi, ale úplně vám nesedí k obličeji, klidně si něco vyšijte na rukáv, na záda nebo na spodní stranu, a u obličeje nechte barvu, která vám sedí.
Jen ještě jedna poznámka ke kontrastu – barvy různého tónu (např. modrá a červená), ale nízké saturace (s nízkým obsahem „barvy“, ale podobným obsahem neutrálních barev – bílé, černé nebo šedé) mají tendenci z dálky zanikat.
Kombinace světle růžové a světle žluté na bílém podkladu bude zdálky určitě trochu zanikat. Stejně tak vínová a tmavě telená a na černém nebo tmavě šedém. Nebo třeba takové ty moderní „mauve“ a „taupe“ a „dusty pink“ – zaprášené „šedohnědorůžovofialové“ barvy na šedém podkladu. I když to zblízka rozeznáte, většina lidí se na vás bude dívat z větší dálky, než vy na výšivku, když ji tvoříte. Proto je dobré s tím počítat.
Zkuste si zvolené barvy nejprve vedle sebe na látce vyfotit a pak převeďte fotku (klidně jen v mobilu v režimu upravit fotku) do černobíla. Když budou všechny vypadat stejně šedě, zbystřete. Neplatí to ale pro extra saturované barvy – křiklavě zelená a rajčatově červená poznat půjdou, fakt.
Tímhle vším jsme nechtěla říct, že méně kontrastní výšivky jsou špatně. Vůbec ne. Já sama tyhle výšivky „tón v tónu“ miluju a rozhodně jsou velmi krásné i výšivky jen bílá na bílé, a podobné jemné výšivky, které dodávají látce hlavě texturu.
Jen si tím možná ušetříte takové to „Hm, pěkný, ale skoro to není vidět“. Tak jen ať to víte.
10. Pozor na prostorové stehy
Jsou krásné. Jsou efektní. Jsou originální. Prostě boží.
Ale…
?
Ale málokdy přežijí bez úhony praní (a žehlení).
Ne že by se rozpáraly, to ony se nerozpírají (teda možní některé taky), ale je problém některé z nich dát do správného tvaru tak, jak byly původně.
Různé prostorové „trčavé“ lístečky, bambulky, třásně nebo i větší proplétané růžičky (woven wheel rose) po vyprání můžou ztratit nadýchanost a tvar, a buď budete mít hodně práce je dát „do pucu“, nebo zůstanou tak trochu jako po bitvě a nebudou už dělat tolik parády.
Krásně se hodí pro vyšívané obrázky a jiná dílka, která není nutné prát.
A pokud o ně opravdu hodně stojíte, perte tyhle kousky radši ručně, ať vám vydrží co nejdéle krásné.
Já jsem lemra líná a mám tři děti. Všechno peru v pračce, ale aspoň vím, že ty moje šmodrchánky vydrží fakt všechno. Fakt, všechno.
Tak to bylo deset! Deset věcí, které je fajn vědět, než začnete vyšívat na oblečení…
… ale počkat, na začátku sem se vlastně trochu zapletla do těch neúmyslně „kompromitujících“ výšivek….
Tak jo, tady to je, jedenáctá rada:
11. Bonusový "kompromiťák"
Jak bych to …. No jednoduše, jsou některé vzory, které nevypadají dobře na některých místech na těle. Které můžou vyvolávat minimálně dvojsmyslné myšlenky.
Dvě velké růže v oblasti bradavek, motýlci vylétávající ze zadku, víla ukazující kouzelnou hůlkou na rozkrok …
(Určitě vás napadne spousta dalších:)
Zkuste se jim vyhnout…Teda pokud není vaším cílem provokovat, rozesmát, pohoršit…pak do toho jděte!
Já mám na mysli totiž hlavně případy, kdy si pěkně na stole nachystáte vzor, někam ho umístíte, všechno pěkně vyšijete, pak si ten kousek oblečete na sebe a nestačíte se divit. Nevíte, jestli se máte smát, nebo ten kus oblečení, který jste celé odpoledne (celý týden…. celý MĚSÍC?) vyšívali máte spálit nebo věnovat úhlavnímu nepříteli…
Proto (pokud se vám jen trochu zdá, že by něco takového mohlo hrozit) si zkuste návrh třeba jen ve skice nakreslit na papír, přišpendlit, kousek na sebe obléct a zkontrolovat, že se neděje žádná (nechtěná) nepatřičnost.
A pokud děje, můžete všechno ještě včas změnit, posunout, překreslit. …a je to.
Katastrofa zažehnána…
…
Pro začátek toho bylo až až, no ne?
Zapomněla jsem na něco? Máte nějaké svoje tipy nebo pravidla přes které nejede vlak? Zažili jste nějaký hororový okamžik, díky kterému už víte, že něco už určitě příště vždycky uděláte jinak? Sem s tím, ať se to nestane už nikomu jinému!
Nebo začínáte s úplně prvním výšivkou a něco vás překvapilo a jste rádi, že jste se to dověděli předem?
Žijte si mile a tvořte s ty své dny krásné…
Lenes
Ukazuji světu, jak spojit kreativitu, módu, jedinečnost a udržitelnost.
Zachraňuju oblečení, které si zaslouží druhý život a učím lidi tvořit nové poklady ze starého oblečení tak, aby našli někdy i skrytou tvořivost a duševní odpočinek.
A abychom společně ulehčili naší planetě.
Tvořím originální, jedinečnou ženskou (a dětskou) módu pomocí výšivky, prostřihávání a občas i malování.
Kousky, které tím vznikají, jsou tak jedinečné a udržitelné.
Pingback: Sedmkrát o tom, jak vyšívat "ekologicky" - NEEDLE & HOPE fashion project
Pingback: Recenze: Wardrobe Embroidery (Warunee Bolsted) - NEEDLE & HOPE fashion project
Pingback: % - NEEDLE & HOPE fashion project